Zcela neplánováně jsem začala psát jiný příběh, který se jmenuje "Chytrolínův den" Jestli nevím co z toho bude, možná jen povídka, možná něco většího. Píši naprosto bez přípravy, chtěla jsem to vyzkoušet a začíná mě to docela bavit. Tak uvidíme, třeba to bude ještě zajímavé.
Slůňě průzkumník.... zatím odložen
Bylo to zvláštní. Přes den si hrála stále na policajty a po baráku honila zloděje, které kopala do zadku, když je zavírala do vězení. Nevím kde si tu hru uhnala, ale myslím, že na policajta si hrála skoro pořád a nic jiného jí moc nezajímalo. Když jsem tedy hledala náměty k večerním pohádkám, musela jsem si je nakonec vymyslet a k mému překvapení, vymýšlela jsem si je zhruba dva roky a stále se to Markétce líbilo. Celý vtip byl v tom, že jsem jí šila pohádky přímo na tělo. V příbězích jsem rozebrala vše, co i v normálním životě řešila + nějakou zábavu navíc.
Každý večer byla zvědavá, co Slůně Průzkumík bude dělat, s kým se seznámí, co nového se dozví a jaké pitomosti Slůně zase vyvede. Také se však dozvěděla, co na to řekla sloní maminka a proč. Když jsem měla aktivit Průzkumínka už dost, najedla jsem složitější level přes myši a větší společenství zvířat v lese. Nakonec jsem vyprávěla o velké rodině Bobříků, kteří inteligencí byli rovni člověku a začali si z lidí dělat srandu. Během dvou let jsem vlastně své dítě poučila o všem možném a došly mi témata. V podstatě jsem jí řekla vše, co jsem věděla :) a ona nasávala jakou houba.
Skončila jsem sice s pohádkami, ale dcera mi stále připomíná, že to bylo skvělé a že je mám napsat, abychom měly penízky :) Mnoho z příběhů si pamatuje, zatímco já si nepamatuji ani jeden. Nevadí, pustím se do toho také, abych zjistila, jestli by byl o takové příběhy zájem. Půjde sice o další rozdělanou věc, ale v mém případě je lepší něco rozdělat a pak někdy dokončit, než to odložit navždycky a stále jen hledat a marně dumat.
