Jedné paní, konkrétně Miládce Humplové, přišlo totiž podivné, jak Chytrolín vypadá a doslova na něm mohla oči nechat. Najednou. Dříve jako by byl neviditelný a když ji pozdravil, skoro ji to obtěžovalo. A přitom se Chytrolín vlastně nezměnil, jen mu ohořely jeho neupravené řídké vlasy, kvůli kterým vypadal jako jouda a lidé ho tak často neoprávněně vnímali.
Jenže Miládka už dlouho lovila chlapa, který by splňoval všechny její sny a který by ji zároveň snesl a tak byla ochotná malinko již ubrat ze svých požadavků. Vlastně těch snů tolik neměla. Chtěla barák, trochu pohledného chlapa, který není žádný ňouma a který bude trochu lačnět po jejích vnadách. To jí v podstatě stačilo. Problém byl, že o její vnady nikdo zrovna nestál, protože jimi přímo zastrašovala.
Najednou jako by měl Chytrolín to správné kouzlo, které nutně potřebovala a co věděla bezpečně, bude nyní v kurzu a je nezadaný. Jediné, co jí připadalo divné, bylo to, že okolo něj dnes krouží ta školnice, která snad ani nebyla ženská, protože dělala údržbářské práce ve škole. Navíc ta ženská byla starší než Toník, protože jestli si dobře pamatuje, Chytrolín se jmenuje Antonín. No neva, říkala si, však s chlapama to umím, tenhle mi neodolá, zejména když o ženskou doteď pořádně nezakopl.
Právě se chystala, že půjde okolo něj brousit, když do ulice přijelo auto a ukázalo se, že na jeho dveřích je velký reklamní nápis známého bulvárního časopisu PLESK. A to bylo pro ženu jako Miládka tak přitažlivé, že jen s největším sebezapřením by odolala. Okamžitě se musela zkontrolovat v zrcadle a obkroužit ústa rtěnkou. Tu naštěstí měla u sebe, protože dnes plánovala zapůsobit na hasiče Josefa, ale ten neplánovaně odjel.
°°°°°°°°°°°°°°°°
Do vesnice konečně přijížděla sanita, která teoreticky mohla dorazit ze tří možných stran. Přijela vsak po stejné silnici, kudy jeli i místní nachmelení huliči, takže posádka záchranného vozu zákonitě narazila na bouračku, která nic vážného vlastně neznamenala.
Dozvěděli se, že chlapci sice bourali, ale jsou už vedle u hospody a nic se jim asi nestalo. Podle hlášení dispečinku věděla posádka o tom, že místo havárie bylo u hospody, což souhlasilo, ale nikdo nic nevěděl o možném hmyzím žihadle, nebo něčem podobném.
Po tříminutovém trapném rozhovoru mezi posádkou a místními opilci se ukázalo, že tato nehoda se stala o něco později než bylo zaznamenáno hlášení, a že tudíž šlo o nehodu druhou, nijak dramatickou. Zrovna chtěli projet jedinou hlavní ulici vesnice, když k sanitce dorazil člověk, který jim místo s Chytráčkovou nehodou přesně lokalizoval. Hned poté vyjeli a radost z toho neměli, protože se obávali, že i tam to bude samý oslavenec či opilec a hned vedle nehody budou mít lidé stánek s pivem a grilovanými klobásami. Byl to pitomej den, už od počátku výjezdu měli jen samé komplikace a tohle měla být jen závěrečná tečka.
°°°°°°°°°°°°°°°
Miládka využila zmatku v přilehlém okolí i v domě a vtrhla do koupelny Chytrolína, aby se rychle upravila. Kromě nepořádku v kuchyni, kde byla utržená konzole se záclonou, viděla uvnitř pořádek až přepečlivý. To se jí ale líbilo, nemá zájem uklízet po nějakém čuňasovi. V domě si také všimla mnoha výrobků z drátů, které byly docela pěkné a nikde je zatím neviděla. Napadlo ji, že Chytrolín bude shánčlivý a šikovný, čímž získával další a další body. Kdyby neměla v úmyslu jít se předvádět ven na ulici, možná by projela celý barák včetně zahrady, aby později večer mohla předběžně vyčíslit hodnoty, kterými Chytrolín zjevně disponoval.
Na dvoře se rychle rozhlédla, aby se zorientovala v situaci. Právě přijížděla sanita a nějaký fotograf s člověkem držícím mikrofon postával na chodníku u domu. Snažili se zachytit příjezd sanity, tam by asi nemusela zrovna chodit. Mohla by si stoupnout vedle Chytrolína, s ním určitě budou chtít mluvit nejen reportéři, ale i saniťáci, jen co si všichni obhlédnou zraněného, který byl jinde než Chytrolín. Bylo to těžké rozhodování.
Iniciativu a organizaci stále se zvětšujícího davu převzal starosta, který okřikl hlučící jednotlivce a zjednal klid. Byl ochoten komandovat i novináře, odkud všechno mají zabírat, ale ti se nenechali. Podařilo se mu však uvolnit průchod lidem od záchranky, protože ti tu byli nejdůležitější a to hodlal starosta prosadit.
Paní Miládka ještě více rozepjala našponovaný svetřík, najednou vypadala celá uřícená a zeptala se Chytrolína, jestli by nevadilo, aby si vzala pohár vody. Jemu to nevadilo, ale nezvedal se kvůli ní. Paní Magda hned pochopila, co se děje a nabídla Miládce, že spolu pro vodu zaskočí. Zatímco jí pomáhala natočit sklenici vody, došlo jí, že tento večer nebude moc snadný a bude-li si to Chytrolín přát, pomůže mu zmizet.
Jako poslední dorazila policie, ale nutno dodat, že jako poslední se vše dozvěděla a ještě k tomu získala informaci, že nehoda není vážná. Stejně nemohli dorazit dříve, protože řešili případ rozkrádání, který se ještě před lety snad nikde neřešil. Šlo o organizovanou loupež velkých balíků slámy, které se ztrácely každý večer z polí v okolí a bylo nutné zajistit pachatele. Dělalo na tom mnoho lidí, protože balíků bylo také mnoho a na více místech. Takováto nehoda nějakého zpěváka se jim vůbec nehodila, protože prostě nebyli lidi.
°°°°°°°°°°°°°
Chytrolínovi doslova začínala bzučet hlava. Všímal si, že lidé do jeho domu vcházeli a zase vycházeli, ale to mu ani nevadilo. Co se mu nelíbilo, byla představa, že ho budou otravovat novináři, policie a lidi, kteří ho chodili poplácávat a dokonce se s ním fotili jak se zvířátkem. Ale kam zmizet? Zavřít vrata nemůže, zatím je mezi nimi nabourané auto, které se snad bude nějak řešit…
„To byl támhle Antonín Chytronín,“ slyšel Chytrolín své zkomolené jméno zdálky. Už se o něj zajímají, napadlo ho.
„Ten zákrok jste udělal vy?“ zeptal se lékař, který doposud prohlížel Petra a prodral si cestu k Chytrolínovi.
„Ano.“ Odpověděl Chytrolín, aniž by vstal, protože začal cítit velkou únavu.
„Vy jste zdravotník?“ vyptával se dál muž s brýlemi a přísným zjevem.
„Ne, jsem docela srab, vlastně jsem kdysi zkoušel připravit se na přijímačky na medicínu, ale neměl jsem odvahu.“
„Nerad to říkám, protože to není zákrok, který by lidi měli běžně dělat, ale povedlo se vám to. Jak dlouho nedýchal? A víte v kolik hodin dostal to žihadlo?“
„Tady zkolaboval už rychle po nárazu. Ještě jsem ho viděl dusit se, ale už sotva sípal a nemluvil. Hned potom, co vypadl z auta, zavolala vám támhleta slečna. Já byl u něj.“ Ukazoval prstem na Ritu, která už vypadala podstatně lépe.
Petra přenášeli na nosítkách do sanitky, právě mu dávali jakousi infuzi, když Rita řekla, že žihadlo dostal v autě asi pět minut před nárazem do Chytrolínova domu.
Lékař něco probíral s dispečinkem, když jeden z policistů nadšeně zvolal : „Jsou tu dvě, dvě vosy rozšlápnutý pod pedálem.“
„Tak to by asi souhlasilo,“ konstatoval lékař a ukončil hovor.
„My odjíždíme, předpokládám, že se zraněným nemáte nic společného, ostatní bude řešit policie. Na shledanou a když budete mít štěstí, přijde vám pan zpěvák možná i poděkovat.“ Slyšel rychlý sled informací Chytrolín, ale nejraději by už neřešil nic.
Jak tak viděl, novináře zatím zaměstnávala Vomáčková a starosta, policie měla práci okolo auta. Pomalu vstával, aby se přioblékl, když najednou slyšel nějaký mužský opilecký hlas z davu.
„Jé, podívejte se, Chytrák vypadá úplně jak Bruce Willis.“
Pár lidí se po něm otočilo, protože podobná hláška rozhodně nepasovala k Chytrolínovi v podobě, v jaké ho znali.
Ale Chytrolínova silueta, dostatečně prozářená halogenem uprostřed tmy, skutečně Willise v ten moment připomínala. Nebylo vidět břicho, které už trochu měl. Byla však vidět holá lebka, pramínky zaschlé krve, opálené tělo a velmi ožehnutý a domlácený zjev. Přesně tak si lidi pamatovali Willise ze závěrečných scén filmu a přesně tak nyní Chytrolín na desetimetrovou vzdálenost vypadal. Tílko, krev, pleš, zajímavý profil a únavou ploužící se postava s podivným úsměvem, která dostala zabrat.
°°°°°°°°°°°°
V menším davu lidí, kteří si tuto skutečnost uvědomili, propukla veselá zábava. Někdo přinesl kořalku aby to oslavili, protože Vonásek s ohňostrojem už odpadl a příležitost k pokračování jakoby pohledal. Sanita už odjela, policie se chystala také k odjezdu a tak nějaký opilec bez skrupulí zvolal: “Ať žije Chytrolín!“ a lidé začali řvát to samé. Policie se ani nenamáhala nějak zasahovat, stejně potřebovali vyřešit jen pár formalit a hodlali vypadnout.
Uprostřed skupiny se ale rozpalovala paní Miládka, která v Chytrolínovi viděla už skutečného Willise a kdyby jí někdo řekl, že jím předtím pohrdala jako nějakým ňoumou, ještě by se hádala a urazila. Paní Magda ale přepokládala tento vývoj a byla si docela jistá jednou věcí. Totiž tím, že Chytrolín o oslavu stát nebude a bude muset opravdu zmizet. Připravila za tím účelem rybářský klobouček, který našla v dřevníku, vzala Chytrolínovy montérky i s pracovní bundou a odnesla vše pod jabloň v zahradě, kam nebylo už moc vidět.
Pak se rychle vrátila k němu. Chytrolín se právě rozhlížel po domě, odpovídal na všetečné a zbytečné otázky volně se trousících lidí a byl opravdu už velmi unaven. Paní Magda ho popadla za ruku, vyvedla energicky do stínu zahrady a nabídla mu azyl.
„Antoníne, jsou tu ještě novináři a lidi a budou se na vás dobývat. Kdoví, kdo ještě přijede, je to zpěvák a mohlo se to mezi těmi lovci senzací už roznést. Připravila jsem vám pod jabloň oblečení, trochu je tam vidět. Já zatím vyhodím lidi z baráku, zamknu a vy se oblečte, dokud je zmatek. Pak projdete támhle ve stínu a já se k Vám přidám. Na první pohled vás nikdo nepozná a půjdete se mnou pryč. Chcete?“
„Docela určitě,“ řekl on, i když v tu chvíli sotva chápal, co mu říká.
A jak naplánovali, tak udělali. Chytrolín v monterkách vypadal jako traktorista, který právě zaparkoval stroj opodál. Paní Magda vyhodila dva courající se z domu a nenápadně zamkla hlavní dveře. Chytrolín obešel vybourané auto, obešel snadno i dav a žádný z lidí si ničeho nevšimnul. Než se nadál, paní Magda se k němu na ulici připojila a nikdo se po nich ani neohlédl…
