Jen co Chytrolín dorazil domů, zamknul branku a konečně se přestal kontrolovat. Tělesné pocity tohoto druhu opravdu neměl rád, i když mu bylo jasné, že jsou ještě horší ostudné momenty spojené s neplánovanými projevy těla. Ale už to bylo zažehnané, nebylo třeba dále na tento odvrácený trapas myslet. Nevěděl najednou, co s načatým odpolednem a poslední teplé dny letošního roku vybízely k práci.
Vítr se trochu uklidnil, teplota pocitově vzrostla a Chytrolína napadlo, že by mohl během odpoledne vymalovat jednu místnost, kam skládal na zimu dřevěné brikety, které v posledních letech při zatápění preferoval. Kdysi to byla špajzka, ale teď už ji na potraviny nepotřeboval. Jasně, pustí se do toho.
Místnost byla prázdná, pootevřel okénko kvůli odvětrávání a rozhodl se trochu zatopit ve starých kamnech hned vedle, aby malba rychleji oschla. Asi vymaluje vápnem, tam to bude bohatě stačit a navíc vápno prý bude zároveň i dezinfikovat. Nevěděl, jestli se jedná o pravdivou informaci, ale snad ano.
Ze všeho nejdříve tedy zapálí v kamnech. Koukal, že dovnitř už naházel kdejaký papír, ale dlouho v nich nepodpálil. Tím lépe, alespoň to bude snadnější, pomyslel si Chytrolín. Skočil si pro zápalky, poklekl ke spodním dvířkům a zapálil spodní naštosované papíry, které musel pro jistotu našťouchat více do kamen. V pohodě, papír pěkně chytnul a mohl dvířka přivřít, aby se oheň nerozhořel příliš divoce…
°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Odpolední vítr se ztišil, začalo být příjemné teplo a paní Magda uvažovala, jestli popadaná jablka má nějak zpracovávat, nebo se je pokusí rozdat. Vosy dotěrně nalétávaly a i když je nezajímala právě ona, bylo to poměrně nepříjemné. Když nejlepší jablka vkládala do přepravek, dumala, proč tak rychle Chytrolín dnes utekl. Že by s ní už nechtěl mluvit? Ne, jistě ne. Něco se stalo a vlastně průběh posledních dní ukazoval, že Chytrolín bude mít nejspíš potíže. Å podle zkušeností, které ona měla, nejspíš bude mít nečekané a značné potíže. Přišla jí myšlenka, že by se za ním měla jít raději podívat.
Zpozorněla hned a rozhodla se, že nebude nic odkládat. Jablka nechá být, když je tady sežerou vosy a jiná havět, stejně o nic nejde. Podívala se, jak vypadá a usoudila, že klidně může vyrazit hned, ani se nemusí mýt, nebo převlékat. Stačí zamknout zahradní chatku, vzít krabici se sušenkami od Chytrolína, malý košík s jablky pro něj a je tam do desíti minut nejpozději. A jak plánovala, tak neprodleně udělala…
°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Chytrolín si v kuchyni připravil studenou vodu se šťávou, sundal si košili a oblékl staré vytahané tílko. Stavil se v dílně a když se pokoušel sundat z police štětku, shodil na sebe špatně zavřenou barvu, která na něj trochu vycákla. Protože šlo o odstín „Bordó“, vypadalo to na těle trochu děsivě, ale jinak o nic nešlo, protože se jednalo o barvu ekologickou, vodou ředitelnou a nebylo třeba jí okamžitě umývat ředidlem. Ale stejně se po nalezení štětky hodlal opláchnout, protože barva mu stékala i po tváři.
Se štětkou a malou plachtou na přikrytí podlahy, vracel se Chytrolín dovnitř, když najednou pocítil pach spáleniny. Jasný, kamna špatně hořela, bylo nutné zahýbat obsahem, aby se oheň mohl rozhořet a dobře táhl. Chytrolín položil štětku na židli, plachtu hodil do špajzky a otevřel vrchní plnící dvířka kamen.
Z dvířek zprudka vyběhl mohutný dlouhý plamenný jazyk, který v pikosekundě olízl Chytrolínovu hlavu a vrátil se s divným vrčivým i hučivým zvukem zpátky do kamen. Chytrolín tam jen stál, cítil strašný smrad spálených vlasů, ale také se dost lekl i když přesně nevěděl čeho, protože oheň byl již zpátky v kamnech a nic nikde nehořelo, nic se nestalo. Vše bylo v pořádku, jen ten silný zápach zůstal.
„Fuj, co to bylo?“ zeptal se sám sebe Chytrolín a trochu si vydechl, protože úlek to opravdu byl. Smrad z vlasů Chytrolínovi vrtal hlavou, a tak si rukama sáhnul do své zvolna prořídající kštice a zděsil se znova. Vlasy nikde, tedy ty vlasy, které běžně vlají ve větru. Něco mu na hlavě zůstalo, ale ruku měl plnou spečených drobků, malých kousků vlasů, které sežehl žár. A jéje, tak to byl větší oheň než se zdálo, říkal sám sobě zmateně a šel rovnou do koupelny, aby se podíval, jaký styling mu plamen zhotovil.
V koupelně se nepoznával. Hlava byla ohořelá, jen místo, které měl čerstvě polité červenohnědou bordó barvou bylo neožehnuté. Pod barvou se vlasy neseškvařily , ale dlouhých zůstalo jen pár. Barva vypadala jako dlouho zaschlá krev, půlka hlavy byla téměř holá, na druhé půlce zůstaly nevzhledné chlupy s malými škvarky z dřívějších slabých vlásků.
„Tento den je nějakej divnej,“ řekl svému odrazu v zrcadle Chytrolín a uvažoval o tom, jestli ho někde něco nebolí a není popálený. Neměl ale ten pocit a co se týče pocitů, uvědomil si Chytrolín, že nemá ani problémy s větry, které ho původně zahnaly zpátky domů. Koukal na sebe dál a usoudil, že se bude muset nějak oholit, protože „tohle“ na hlavě je horší než „to“, co tam měl předtím. Ale nejdřív musí umýt z hlavy barvu, než úplně zaschne.
°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Paní Magda byla již před Chytrolínovým domem, očima hledala zvonek a když na něj zazvonila, malinko poodstoupila ode dveří, aby na ni případně viděl z okna a ona na něj. Doufala, že nikam neodjel, že je vše pořádku a bude mít trochu času na rozhovor, který považovala momentálně za důležitý. Pan Chytrolín ale nepřicházel. Začala si dělat trochu obavy, čekala však dál, jen znova a tentokrát o něco déle, zazvonila.
°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Chytrolín s nůžkami v ruce, chystal se právě na odstřižení jediného dlouhého červenohnědého pramene, když se náhle rozezněl domovní zvonek. Chytrolín v obchodě vybral ten nejhlasitější, protože chtěl mít jistotu, že nepřeslechne, kdyby se něco důležitého dělo. Teď měl málem infarkt a nůžky si při tom úleku jen zázrakem nevrazil do lebky. Srdce mu zase divoce bušilo, ve zmatku teď nevěděl, co má dělat. Má jít otevřít? Takhle? Rychle se pokusil opláchnout barvu, ale ta již pěkně zaschla a nečekaně dobře držela. Vlastně se mu povedlo ji pouze navlhčit, čímž získala hrůznější lesk a trochu zředěné barvy z tváře mu začalo stékat na krk. A další zvonění…. bylo ještě neúprosnější. Musí se podívat kdo zvoní a co se děje…
Z okna kuchyně, maskován záclonou, pohlédl směrem do ulice. Neviděl nic, musel jít více doprava, aby se podívat, stojí-li někdo u domu. Další dlouhé a neurvalé zvonění zvýšilo Chytrolínovi tepovou frekvenci asi na třista, což Chytrolín považoval za nemožné, ale dnes už ho nepřekvapilo nic. Malou škvírou mezi záclonou a zdí uviděl školnici, která se od zvonku zase vzdálila a stoupla si na předzahrádku.
„ Pane Chytrolín,“ volala směrem k domu, zatímco se dívala střídavě na obě okna.
Takhle to nemohl nechat, musí něco udělat. Přece ji tam nenechá naprázdno řvát, co když by nakonec zavolala nějakou pomoc? Nemůže dělat, že není doma, musí prostě zareagovat.
Chytrolín vzal rychle kuchyňskou utěrku, hodil si ji na hlavu a snažil se pootevřít kuchyňské okno tak, aby na ni mohl zakřičet a zároveň aby nebyl moc vidět skrze záclonu. Otevírání okna zaregistrovala i paní Magda, okamžitě se jí ulevilo a šla hned pod okno, tedy tam,kam až jí dovolovaly květiny na předzahrádce.
„Uff, to jsem ráda, že jste v pořádku, nevěděla jsem co se stalo a kam jste předtím utíkal.“
„Nic se nestalo, došlo mi, že jsem nechal zapnutý plyn. Zapomněl jsem vypnout vařič v kuchyni.“ Lhal přesvědčivě Chytrolín.
„ Aha, tak to je dobře, že jste si vzpomněl. Přinesla jsem vám něco na zakousnutí a jestli máte čas, můžeme si popovídat. Stejně jsem měla v plánu s vámi něco probrat a jsem ráda, že jste se předtím stavil.“
Chytrolínovi plesalo srdce radostí z toho co slyšel, ale vůbec nevěděl, jak situaci vyřešit.
„Ale já nemůžu,“ hlesnul podivně, protože nevěděl jak dál.
„Aha, tak jestli se vám to teď nehodí, necháme to na jindy.“ Nabídla řešení školnice.
„Né, to né, takhle jsem to nemyslel. Když já měl takovou nehodu.“ Plácnul bez rozmyslu on, ale nešlo to vzít už zpět.
„Co se stalo, potřebujete pomoc? Hned mě to napadlo, že se tam nějak divně chováte. Jdu za vámi.“
„ Néééééééé, to není třeba, “ zakřičel Chytrolín a nahnul se více do okna, čemuž ale okamžitě bránila záclona, která se do určité míry napnula a hned poté strhla ze zdi velice špatně přidělanou konzoli. Padající konzole nepraštila Chytrolína do hlavy jak by se dalo očekávat, ale spadla mu na záda, když byl právě v mírném předklonu. Rachot padající konzole vyděsil nejen Chytrolína, ale tentokrát i paní Magdu, která zahlédla Chytrolínovu hlavu obalenou záclonou, skrze kterou rychle prosakovala zlověstná krvavá skvrna. To paní Magdě stačilo a okamžitě zamířila k brance, odhodlaná ji klidně i vykopnout.
„Páni, já se dnes zblázním,“ zakřičel do tichého domu Chytrolín a utíkal skrz kuchyň a předsíň směrem k brance, aby mohl získat ještě chvilinku času na zmírnění jejího šoku. Během toho letu samozřejmě zapomněl na to, že na hlavě už nemá utěrku a jen zázrakem nespadl na zem, protože při běhu narazil do židle se štětkou, což ho značně destabilizovalo. Ale měl štěstí, nespadl…
