O indigovém moři, skleněném domě a hadech

O indigovém moři, skleněném domě a hadech

 

26.1. 2013
Tento sen se mi zdál ve dnech, kdy jsem se ve snech setkávala s indigovou barvou,ale sny jsem si nepamatovala. Až tento.
 
Objevuji se u moře, má krásnou indigovou barvu, je průzračně čisté. Pláž na které jsem je bílá a na ní stojí dům. Je to moderní stavba většina stěn je ze skla, jen některé části jsou dřevěné. Hlavní výhled z domu je na pláž a moře, dům má plochou, lezce sešikmenou střechu, která je z velké skleněné tabule.
 
O ten dům mám zájem, z nějakého důvodu jsem měla možnost ho získat a tak jsem s možností souhlasila a šla dům převzít. Uvnitř byla kuchyňka a viděla jsem podivné záznamy o všem, co se v domě dělo. Byla tam jakási kartotéka každého skutku, každé večeře, která zde byla připravena, prostě vše a to mě zarazilo. Chtěla jsem to pak blíže prozkoumat.
 
Přemýšlela jsem, jak na mě bude působit výhled do nebes. Určitě to bude krásné, ale jak budu zvládat, až mi nad hlavou budou třískat bouře? Není pak lepší být v malé teplé chaloupce  v bezpečí, bez výhledu na to drama živlů? Ráda se dívám na bouři, ale nebude mě zneklidňovat každý detail? Nebo strach, že blesk udeří do skla a vše se na mě zřítí? Ale pohled do hlubin vesmíru mě lákal a tak jsem si řekla, že to zde zkusím.
 
Najednou vidím ze skel vytvořené jakési terárium, ve kterém jsou hadi. Je to uzavřené, vnitřní prostor má obsah několik kubíků, uvnitř kromě hadů nic není. Vznášejí se ve vzduchu, ale ven nemohou. Najednou jeden z nich, takový velký, v mžiku vykousl kus masa z těla jinému hadovi. Sežral to a v malém hadovi zůstala díra. Ta brutalita mě zděsila. Nevěděla jsem co dělat, ale bylo to mezi nimi a všimla jsem si, že i jiní hadi mají sklon takto okusovat jiné. Jeden velký jednoho malého dokonce spolkl. Možná se požerou mezi sebou, napadlo mě.
 
Jdu k moři. Zamrzlo, Procházím se po ledě a dívám se dolů. Zdá se, že síla ledu je bezpečná.
Pak přicházím na nějakém místo, objevuje se tam nějaký (snad) seveřan, každopádně cizinec. Je to rocker, hraje zde s kapelou. Chce se seznámit, také se mi líbí. Mluvím s ním obtížně anglicky, ale je to docela fajn. Zve mě někam na loď, jdu s kamarádkou ze školy. Než  jsem se nadála, kamarádka už má poměr s kamarádem toho rockera, ale já nevím, jestli chci, nebo nechci. Tolik mě to zase neláká, nemám až takový zájem zabývat se někým příliš intimně.
Odcházím, prostředí se mění a jsem někde na Moravě a ten rocker opravuje mé sestřenici střechu. 
Zde končí sen, ale nekončí příběh.
 
Za pár hodin se u nás na zahradě motorová pila zakousla do masa mého přítele.  Řezal právě dřevo. Odvezla ho záchranka, skončil na operaci, je v nemocnici a já se teprve vracím k normálu po těch šocích. I já občas používám motorovku, miluju jí asi jako ty hady. Byl to dost hnusný zážitek, konec zatím v nedohlednu a jak se bude hojit díra, kde se zakousla pila, nikdo neví. Potřebovala bych jít za zahradu nařezat dřevo, ale teď ten krám do ruky nevezmu, takže budu muset koupit něco jiného k vytápění.