Sen o čipování nanotechnologií

       Listopad 2011  

      Zdál se mi sen, jak jsem dostala nějaký povolávák a měla jsem nastoupit do firmy. Když jsem tam přišla, bylo mi divné, že jsem stále instruována nějakými textovkami na papírcích. Všude byly kamery, z malých tiskárniček vyjížděly instrukce právě pro mě, ale i jiné lidi. Velký bratr s každým komunikoval extra, nebylo žádoucí, aby jiní věděli, co on píše právě mně a naopak. Dostala jsem instrukce v bodech, pak mi přijel další papírek, že o bodu šest nesmím s nikým hovořit. Kamera se na mě výhružně natočila :))))

       Pak jsem měla jít ke stroji, který mě měl vyfotit, udělat mi průkazku a mělo mě to nějak přečíst. Přede mnou byl ve stroji nějaký chlapík a zdálo se mi, že ho to možná rovnou čipuje. On tvrdil že ne, že ho nic nebolelo, ale mě se to moc nezdálo. 

Říkala jsem si a sakra, co mám teď dělat? Chtěla jsem odejít, ale pozorovala jsem lidi. Zdálo se, že jim to vyhovuje, protože dokonalá organizace působila smysluplně. Byli tam většinou samí upravení lidé. Zjevně doufali, že ten pořádek ve všem je správný, že konečně bude vše dohledatelné, nikdo nebude krást a parazitovat. Ochotně se nechávali v té mašině oskenovat. Čipy myslím nedostávali tak, jak se předpokládá. Stroj na focení dělal podivný manévr s nastavením hlavy. Bylo to takové rychlé, hrubé a mělo to smysl. Lidé byli načipováni nějakou nanotechnologií, kdy si ani neuvědomili, že nanočástice mají vpravené do kůže na temeni hlavy. 

      I když jsem chtěla odejít, nebylo vlastně kam, protože proti takové technice není možné se bránit. Dívala jsem se na hromady tech papírku v ruce, šla jsem pryč ale, věděla jsem, že to je jedno. Tohle byla šance zařadit se slušnějších pozic kravaťáků ale já jsem si řekla, že je to fuk. Očipovaná stejně budu, Velký bratr bude vědět vše co chce, očipuje mě jinde a jinak. Bude si mě však směřovat jinam, nastoupí varinta B.