Tento sen je krátký, ale mohu si v praxi vyzkoušet, jestli můj sen měl význam :) Zdál se mi mi asi před 4 lety, v době, kdy jsem nepsala a to co bylo nasané, bylo někde v souborech počítače. Hledala jsem zrovna práci.
Přicházím do nějakého knihkupectví, celkem malého, žádné velké prostory. Chvíli se tak koukám, jsou tam dva prodavači za jedním pultem a dva zákazníci před pultem. Vybrali si knihu, platí a odcházejí. Na jejich místo hned přichází další dva lidé, opět berou pomalu knihu, platí a odcházejí. Takový klídek. Najednou je mi divné, že stojím stranou a celou záležitost jen pozoruji z divného úhlu. Napadá mě otázka, co tady dělám? A pak vidím, že se prodávají mé knihy, jsem asi majitelem toho knihkupectví. To mě hned vytočilo, protože jeden krach už za sebou mám a nehodlám platit dva zaměstnance, když tak aktivně se v této provozovně zase neprodává.
Dál se dívám a opravdu je to pořád stejné. Pomalu, ale jistě, přicházejí další kupující, berou knihu, platí a odcházejí. Uvažuji ještě, že když je to moje knihkupectví, asi bych měla prodávat sama, ale všechno jede v klidu, dva zaměstnanci jsou vlastně permanentně vytíženi, i když se nemusí nijak namáhat. Pro knihy nechodí, stále stojí na svém místě, knihu zničeho nic mají v ruce a balí jí do papíru. Trochu mě to znervózňuje, protože tomu svému šéfování zde nerozumím, ale knihy se stále prodávají, takže asi nemusím být ve stresu. Zde sen končí.
Po nějaké době jsem si na sen vzpomněla, když mě něco zase nabádalo, že mám pokračovat v psaní románu. Uvědomila jsem si, že něco na tom je. Že mohu prodávat knihy, ale nebudu mít knihkupectví. Tak jsem zvědavá :) Tentokrát mi ve snu neběhali upíři, je to trošku blíže reálnému světu. Jestli to vyjde, říkejte mi vědma, nebo ufon :) Včera jsem totiž opět byla nazvána ufonem, prý můj život není normální :)
