Většině lidem tato otázka bude znít podivně, ale ona by taková výhra zla důležitý význam měla. Dejme tomu, že na počátku všeho byl Stvořitel, Bůh, Jediný a Absolutní. Byl by sám, jeho podstata by byla v životě a životnosti jako takové. Protože by byl moudrý a láskyplný, dal by vznik jiným, ale již relativním bytostem, které by závisely na něm, nikoliv on na nich. Ve všem by je prostě přesahoval, byl by to takový software i hardware zároveň a my ty postavičky, které vymyslel. Od počátku by mu však bylo jasné, že budou–li bytosti jím stvořené svobodné a budou-li mít možnost různých voleb, dojde jednou k tomu, že budou uvažovat i o naprosto jiném životě, protože budou znát jen ten jeden a to není žádná volba. To je vynucenost.  Znali by jen jeho pozitivní, dobře vymyšlený způsob života  a nic jiného by nebylo, tedy jako alternativa oproti jeho Božskému nastavení životních principů a systémů života. Jak by mohly bytosti jím stvořené vědět, že žijí to nejlepší...