"Projekt PSYCHOCUC" / část 7./
Mé rozhodnutí hledat pravdu bylo velmi silné a já se skutečně rozhodla, že hledání a pátrání se stane prioritou číslo jedna a neuhnu už nikam. Bylo mi právě 46 let, když má dcera zažila děsivé setkání s něčím, co si nemohla vymyslet a nebyla sama, kdo o takových jevech svědčil. Já podobnou zkušenost nikdy neměla, ale když jsem zavzpomínala, také bych lecjakou podivnost zařadila mezi jevy nadpřirozené, i když dnes se o tom píše jako o jevech běžných. Ale abych nepředbíhala...
Markétka se po svém zážitku srovnala poměrně brzy a já ono téma záměrně znova neotevírala, i když jsem nad vším přemýšlela stále. První sobotu od té děsivé události měl Honza konečně čas a své prapodivné vykopávky v podobě růženců, prstenu a nádobky na svěcenou vodu konečně hodlal zlikvidovat. Neřešila jsem detaily, věděla jsem jen, že pojede s těmi krámy pryč a vrátí je tam, kde je údajně našel. Nemluvila jsem o tom s Markétkou, ale je možné, že nás zaslechla, nebo jí to prostě došlo. Třeba si uvědomila, že teprve dnes má její táta volno a může jet konečně do lesa, aby své nálezy vrátil tam, kde je našel.
V každém případě, když odjel, my jsme s Markétkou zatím něco dělaly a ona zhruba po hodině začala být nervózní. Začala mi opět překotně vyprávět o svém zážitku, slova se z ní valila jako z protrženého rybníka a já jen naslouchala. Napadlo mě, že Honza se právě zbavil těch vykopaných věcí, ale stejně mi to přišlo všechno ujeté. Pozorovala jsem Markétku a viděla, že je opravdu rozrušená natolik, že nejde jen o nějaké nahodilé povídání o znovu otevřeném tématu. Něco se dělo. Najel do ní rozruch, který jakoby pocházel z vnějšku, který nebyl její a nemohla se tomu bránit. Nijak nevyváděla, jen jsem pozorovala, co nového se s ní děje a nedávalo to logiku.
Když mi všechno pověděla a zároveň si vybavila nové vzpomínky či souvislosti, došlo mi, že vidím něco, co opět nepochází z ní, ale přesto je ona jako citlivý přijmač. Naprosto ji ovládlo něco, co jsem za 7 let života s ní neviděla. Byla naučená mluvit se mnou upřímně i když neměla někdy slova pro to, co chce říct. Viděla jsem, že popisuje něco, s čím nemá žádnou zkušenost a stav zmatenosti a rozrušení jí samotnou vyváděl z běžného rutinního stavu. Něco se dělo a nemělo to souvislost ani s jídlem, ani spaním, ani se mnou, či jejím tátou. Bylo to něco nového a já to brala vážně. Kdyby to bylo možné, přetáhla bych to na sebe, ale nevěděla jsem jak a tak jsem jí mohla být pouze oporou.
Večer usnula a já opět pátrala. Nechtělo se mi věřit, že předměty mají v sobě takovou moc, aby mohly samy o sobě být svázány s nějakým zlem, či bytostmi. Stáhla jsem si z internetu několik knih na toto téma, ale prolétla jsem je jen zběžně. Více jsem se věnovala energetickým polím, egregorům a podobným věcem. Najednou jsem si vzpomněla, že jsem dostala e-mail od cizí ženy, která mě varovala před tímto místem. Ona četla mou první verzi knihy v čtenářském klubu, měla z toho pak divný pocit a vyhledala si o mě podrobnější data na Fleru, kde jsme obě prodávaly. Když viděla, kde bydlím, nedalo jí to a raději mi napsala své zkušenosti s bydlením z toho místa, včetně varování.
Stručně řečeno, zmínila se, že nějakou dobu bydlela nedaleko od nás, ale měla tam divná vidění, špatné zkušenosti a dokonce i její muž se tak trochu zbláznil a začal kázat v kostele, aniž by byl knězem. Nepamatuji si detaily, takže to nemusí být tak, jak zde píši, ale toto byly mé matné vzpomínky na její varování. Psala, že místo kde jsem, se negativně projevuje a jedná se prý o tak zvané dračí žíly, v podstatě něco jako patogenní zóny. Tomuto jevu jsem nikdy nevěnovala moc pozornosti a tak jsem se pustila do vyhledávání. Nakonec jsem se dočetla, že tato část rakovnicka je v podstatě jedna z nejhorších a je protkána těmito žilami, geologickými zlomy atd.
Vyhledala jsem mapy a podle nich na jednom takovém zlomu přímo jsme. Mohlo by to snad souviset s nějakým přechodem, místem, kde se snadněji přestupuje z dimenze do dimenze? To nevím, ale na zlomu právě náš dům stojí. Prohledávala jsem staré informace o zdejším kraji, četla o menhirech, Kounovských řadách, které jsou kousek od nás, dívala jsem se i na různé stránky psychotroniků a staré záznamy o záhadných místech tohoto kraje. Nenašla jsem ale nic.
Vzpomněla jsem si, že před krátkým časem nastoupil do Markétčiny třídy nový žák a ten jí hned první den řekl, že ona je čarodějka. Stalo se to tak, že on přišel jako nový a když neměl s kým jít ve dvojici, Markétce se ho zželelo a nabídla se mu jako doprovod. Je hodná, že to byl cikán, to zatím neřešila, protože ještě neměla své zkušenosti. O to by nešlo, ale že o tom píšu, souvislost má. On jí během první chvíle řekl, že je čarodějka a že prý jeho teta je kouzelnice a předpovídá budoucnost. Prý mu tetička řekla, že ve škole potká právě takovou holčičku, která bude čarodějkou jako on, protože on čarodějem prý bude. Už se prý na to učí. Marktétka nevěděla, co si o tom myslet a tak mi to jen řekla a dál jsme to moc nerozebíraly. Já potom uvažovala, co to je za rodinu a proč jí řekl právě toto. Dál už se k tomu nikdy nevrátili, malý čaroděj se začal chovat jako ostatní a Markétce už takové věci nepovídal.
Utekl asi měsíc od oné události, když mě začaly strašně bolet zuby. Trpěla jsem jako zvíře, když Markétka mi najednou řekla, že okolo mé tváře vidí něco jako hvězdičky, nebo spíš světélkující body mihotající se kolem mé nemocné čelisti. Zarazilo mě to, ale ani tohle jsme nerozebíraly nijak detailně. Stále jsem měla strategii, nechat ji volně se projevovat a zároveň nic nepodporovat ani nepotírat a znehodnocovat.
V té době jsem oficiálně ukončila čtení jednoho z těch divných autorů, kteří se prezentovali jako léčitelé a učitelé zároveň. Nevěřila jsem už jeho charakteru, ale podle mého soudu měl znalosti, ve kterých skutečně zašel dál a odněkud je měl. Navíc mé vyléčené rameno, které mě trápilo cca 5 let, nebylo jaksi běžné. Uvažovala jsem díky tomu, kolikrát já sama vlastní vírou a silou přemohla něco podobného. A vzpomněla jsem si.
Zhruba deset let zpátky, dostala jsem se do potíží, které byly akutní. Šlo o obrnu lícního nervu, což znamenalo ochrnutí půlky obličeje. Ale to nebylo vše, díky pásovém oparu jsem ohluchla na levé ucho a celkově to vypadalo na delší léčení. Dala jsem si závazek, že silou vůle to rozhýbu a nenechám si udělat operativní zákrok. A skutečně, za 14 dní mě lékaři chválili a říkali, že to je super, že jsem se vyléčila skvěle a rychle. Tenkrát jsem to nepovažovala za kdovíjaký výkon, ale je fakt, že jsem se na vše soustředila a opravdu jsem vynakládala své síly na to, abych léčení silou myšlenky podporovala a vůlí jsem nutila své nervy k opětovnému napojení atd. Byla jsem tedy úspěšná? Možná ano, ale ještě nikdy mě nenapadlo nad tím více přemýšlet.
Pak jsem si vzpomněla, že mě asi dva roky trápila ostrá bolest v patě, která pocházela z tak zvané ostruhy. Viděla jsem ji i na rentgenovém snímku, který byl pořízen v Praze na ortopedii. Neměla jsem ani čas, ani peníze, ani chuť navštěvovat rehabilitace a tak jsem to nechala být. Do roka bolesti absolutně zmizely, nejspíš se ostruha sama rozpadla a já ani nevěděla,kdy přesně. Jen díky tomu, že má sestřenice touto bolestí právě trpí a můj otec a jiní příbuzní měli stejné problémy, uvědomila jsem si, že bez léčení mě tato nepříjemnost přešla sama.
Uvažovala jsem dál o eventuálních schopnostech ducha, které jsem třeba kdy měla, ale dál je nerozvíjela a opět jsem si vzpomněla na něco, co jsem už dávno skoro zapomněla. Když mi bylo asi dvacet dva let, hltala jsem z knih mystiku od známých učitelů jako byl K. Weinfurter a jiní. Tehdy jsem knihy sháněla přes inzerát a byly velmi drahé. Teprve po revoluci byly znova všechny vydané a dnes je na trhu přehršel všech možných učení.
Tehdy jsem přitáhla knihy do rodiny a četla jsem je já, můj bratr, otec a ještě jeden známý od bráchy. Nějakou dobu jsme nad tím aktivně debatovali, téma bylo velmi živé pro nás všechny, ale nakonec jsme toho zanechali. Jenže nemohu tvrdit, že bez zkušeností. Zapomněla jsem, jaké to tehdy bylo a že jsem vlastně nějaké zkušenosti získala a možná nebyly až tak nevinné.
Tenkrát jsem se učila vidět auru a skutečně jsem nějakou viděla. Nic světoborného, v podstatě jsem viděla jen slabý energetický obal okolo člověka. Dalo by se to přirovnat k vidění sálajícího tepla z rozpálené letní vozovky, které vidíme běžně. Něco podobného jsem kolem těla viděla já, vlastně na každém člověku. Obal, který jsem po chvíli tréninku vídala, byl většinou tak deset až dvacet milimetrů silný , nevykazoval žádné barvy, ale byl zřetelný. Trošku to bylo vidět i ve tmě, takže bych mohla říci, že jsem to vnímala i jako jas, který byl ovšem slabý.
Co bylo zajímavější, v té době jsem četla něco o telepatii a telekinezi a nic z toho mi nešlo i když jsem to moc nezkoušela. Prostě vždycky proběhl pokus, pak následovalo zklamání a četla jsem texty dál. Jednou ale se mi stalo, že jsem na základě čtení zkusila něco, co se povedlo. A sice, zkusila jsem myšlenkami působit na svého psa. Tenkrát jsem bydlela v malé garsonce v Praze a měla doma mladého, asi dvouletého psa. Konkrétně dalmatina, kteří nejsou až tak ovladatelní, jako některá služební plemena, ale totální ignoranti na výcvik to také nejsou, ostatně jako každý pes.
Zkusila jsem, zda-li bude nějak reagovat, když na něj budu mluvit pouze svými myšlenkami a budu se opravdu soustředit. Samozřejmě bez jakýchkoliv gest a činností, na které by můj pes stejně reagoval. Pamatuji si, že poprvé jsem to zkusila , když byl klid a on chrápal na koberečku někde u vchodových dveří bytu. Když jsem začala vysílat své myšlenky v podobě příkazů k němu, brzy přišla reakce a já byla vykulená možná víc než on.
Reagoval na mé příkazy, které já nahlas nevyřkla a byl zaskočený tím, že ví, co má příkázáno, ale já se chovala a tvářila tak, jako když jsem ho vůbec nevolala. Věděl, že jsem ho zavolala, ale něco neodpovídalo tomu, co znal z dřívějška. Nechala jsem ho zase být a sama horečnatě uvažovala nad tím, co se stalo. Opravdu jsem ho oslovila myšlenkou? Mám takovou sílu, nebo jde o něco jiného? Sama jsem z toho byla zmatená, ale nezbylo nic jiného, než ho nechat zapomenout a pak to znova otestovat.
V příštím pokuse jsem vyzkoušela něco složitějšího a méně pravděpodobného. Když pes opět usnul u dveří, kde bych chládek a klídek, zavolala jsem ho k sobě s pokynem, že si má sednout vedle mě na sedačku. Záměrně jsem seděla tak, aby to chápal protichůdně. Totiž, že povel je jedna věc a mé válení se na sedačce je záležitost druhá. Mé sezení ani gesta neodpovídala tomu, že bych ho na svou sedačku zvala. Za normálních okolností by ke mě nelezl, protože by věděl, že já nemám náladu se s ním dělit zrovna o místo.
Takže druhý pokus jsem udělala už systematicky, téměř s vědeckým nadšením. Válela jsem se na své části sedačky tak, abych ho nijak nelákala ke společnému sdílení a zároveň jsem silou myšlenek svého psa jednoznačně volala ke mě. Trvalo to jen pár vteřin, probudil se a přišel ke mně. Nevěděl,co má dělat, znova nastala nezvyklá situace a tak jen divně koukal. Opět jsem přitlačila a v duchu mu řekla "HOP" , jakože má vyskočit na sedačku, ačkoli jsem se tam válela tak, že to odporovalo jeho zkušenostem o mém pozvání směrem nahoru.
Zmatený pes nakonec poslechnul a začal se zcela netypicky drásat nahoru, ačkoliv jindy by raději chrápal tam, kde před chvilkou byl. Jednal naprosto proti svým zvyklostem a zkušenostem a to mi jako důkaz pro první večer stačilo. Navíc jsem vnímala, že je sám zaskočený něčím neznámým a tak jsem v tom nechtěla pokračovat. Druhý den jsem to ovšem zkusila zase, ale jinak a opět to fungovalo. Dokonce to fungovalo lépe, než běžně formulované mluvené příkazy. Když jsem zjistila, že mi vlastně skvěle rozumí, chtěla jsem tuto skutečnost předvést mému bráchovi, který v té době byl také silně zaujat všemi těmi návody z různých knih.
Když jsem ke svému bráchovi přijela, netušila jsem, že kromě ukázky ovládání psa myšlenkami, vyzkoušíme spolu ještě něco jiného. Pustili jsme se totiž do pokusu, jestli soustředěním se na tvorbu mraků, dokážeme vyvolat déšť. Nevím, jestli se to podařilo, ale přišlo krupobití, což byla další zajímavá náhodička, ale to teď předbíhám událostem.
Pokračování brzy...
zdroj obrázků: https://th02.deviantart.net/fs70/PRE/f/2012/200/b/6/w_out_0072____dream_real____by_w_out-d57taj0.jpg
https://th07.deviantart.net/fs70/200H/i/2012/079/5/3/voyage_to_another_world_by_aleena-d4tejc0.jpg
https://fc02.deviantart.net/fs71/f/2011/090/3/0/302eb7142641e308258bd4ed07d2cce9-d3b4j96.jpg
