Sekty a jejich vůdci Dokument o manipulujících a psychopatických vůdcích

Sekty a jejich vůdci Dokument o manipulujících a psychopatických vůdcích

 

 

 

 

Štítky:

| | | | | | | | | | | | | | |

Otázka nebezpečí sekt[editovat]

Od šedesátých let dvacátého století byly jako sekty označovány organizace, které členům údajně vymývají mozek[56]. Jak ale argumentuje Z. Vojtíšek, teorie o vymývání mozků byla v rámci odborných diskuzí opuštěna na přelomu 80. a 90. let 20. století. Konstatuje, že překvapivé konverze mohou být vysvětleny pomocí zákonitostí sociálního vlivu.[57]

Četná antikultovní hnutí upozorňují na údajné manipulace členů sektami dodnes. Mají prý způsobovat závislost členů na sektě, zmocňovat se jejich majetku nebo podstatné jeho části a zneužívat práce členů.[58] Další autoři vidí otázku vymývání mozku a psychologické manipulace v souvislosti se sektami za problematickou. Například Global Dictionary of Theology konstatuje, že je otázkou jak od sebe přesněji odlišit vymývání mozku a další sociální aktivity s cílem změnit chování jednotlivce (jako např.reklama nebo běžné školní vzdělání). Vedle toho připomíná, že vymývání mozků se stalo stereotypem v rámci antikultovních hnutí[59]

Vliv mediálních obrazů nových náboženství podrobil analýze například sociolog James A. Beckford, [60] Argumentuje, že mediální obraz hraje významnou roli například pro lidi angažované v antikultovním hnutí kvůli svým příbuzným.[61] Média mají podle něj tendenci portrétovat nová náboženská hnutí jako kontroverzní, což napomáhá generovat konflikt, který je zde podle něj leitmotivem.[62] Také například Richardson a Introvigne ve své další studii podtrhli vztah mezi antikultovní ideologii a teorií o vymývání mozků v rámci evropské legislativní debaty o náboženských sektách a kultech.[63]

Součástí tohoto problému je také otázka terapie sektami postižených, která je nazývána výstupové poradenství. Výstupové poradenství je v České republice známo především díky někdejšímu deprogramátorovi Stevenu Hassanovi. Hassan používá termín výstupové poradenství proto, aby se mohl distancovat od často nelegálního deprogramování, i když není příliš jasné, jaký by měl být mezi oběma pojmy rozdíl, jak argumentuje Vojtíšek.[64]

Sekta (z latinského secta — „směrnice, směr, dráha, filozofický směr, filozofická škola, politická strana, frakce“,[1][2] a to nejspíše ze slovesa sequi — „sledovat, následovat“, nebo méně pravděpodobně ze slovesa secare — „řezat, oddělovat“[3][4]) je pojem často implicitně nebo explicitně negativního nebo i pejorativního významu,[5][6] kterým většinová kultura nebo většinová společnost označuje menšinovou, obvykle náboženskou skupinu vydělenou z určitého směru (náboženského, politického nebo ideologického).

 

 

V. Profant a I. Štampach podávají přehled čtyř odstupňovaných základních významů tohoto slova, jak je užíváno odborníky i laickou veřejností:

  1. Náboženská skupina, která se oddělila od mateřské skupiny ve snaze zreformovat původní učení nebo praxi. V tomto smyslu bylo například celé křesťanství od počátku židovskou sektou.
  2. Relativně malá a nová náboženská skupina, která se vymyká pojetí křesťanství, jak je zastupuje hodnotitel. V tomto smyslu mohou být za sektu označovány jak malé křesťanské církve, tak téměř všechny nekřesťanské náboženské skupiny.
  3. Náboženská společnost, v níž převažují autoritářství, uzavřenost a další sektářské tendence (viz níže).
  4. Náboženská společnost, která zneužívá svých členů a poškozuje je