8.6.2013
nevím jak to začalo, pohybovala jsem se po Praze, někam jsem jela autem, ale sněžilo a měla jsem co dělat se udržet na silnici. Musela jsem zaparkovat, bylo to vedle nádraží v Holešovicích, ale když jsem se vracela, auto bylo zapadané a zahrnuté špinavým sněhem. Sotva šlo odhadnout, kde vůbec je. Mé auto bylo silný sporťák, něco placatého, ale ne už dokonalém stavu. Na pohled už spíš sotva drželo pohromadě.
Do auta jsem se prohrabala, a když jsem vlezla dovnitř, zkoušela jsem se rozjet navzdory tomu nahrnutému sněhu. Auto se škubalo a najednou, místo aby si prorazilo cestu ven směrem dopředu, síla motorů způsobila, že auto vylétlo do vzduchu. To byl šok. Najednou jsem lítala přes autobus, zaparkovaná auta a nevěděla jak s tím manévrovat. Nevyletěla jsem vysoko, vlastně asi pouhých deset metrů nad úroveň povrchu. Neuměla jsem to však v danou chvíli zastavit ale směr letu byl i nadále ovlivněn volantem.
Lidé zespoda se dívali, samozřejmě byli nejen vyjevení z něčeho, co nikdy neviděli, ale také zděšení, protože nevěděli, zda jim auto nespadne na hlavu. Zběsile jsem lítala pouze nad tím parkovištěm, aby mé létající auto nevidělo více lidí, než kteří jej už viděli. Ve vzduchu jsem byla nucena dělat samé kroužky a osmičky, než jsem promyslela způsob návratu na zem. Vybrala jsem si nejvýše položené místo v jedné zatáčce u výjezdu z parkoviště a klesla k zemi. Už mě to poslouchalo, takže jsem měla místo jezdícího auta létající a to znamenalo dost velký zlom ve všem.
Ti co viděli mé auto létat, většinou byli natolik zaskočení, že nereagovali nijak a šli po svých záležitostech i když viděli něco jako technický zázrak, nebo experiment. Nikdo se ke mně nehrnul a já si prohlížela vůz. Dole, mezi koly se něco stalo, došlo k nějaké změně. Něco se tam pod tím náporem sněhu a tím žhavením motoru zapojilo jinak a místo běžné funkce vzniklo něco nového. Ukázalo se, že malým zásahem jde z běžného auta udělat létající stroj a to by mohl být objev, který by mě mohl stát dokonce i život.
Za chvíli přišel za mnou nějaký pikolík, myslím, že měl přes ruku přehozený ubrousek, jako číšník z lepšího podniku. Dal mi do ruky jakýsi papír a prý jsem srdečně zvána do jejich podniku a mohu na účet majitele využít nabídnuté kupony či stravenky. Podívala jsem se, v ruce jsem držela vytržený list z bloku, na kterém bylo mnoho známek s razítkem, které jsem mohla použít jako platidlo v podniku, o kterém jsem ani nevěděla. Prý mohu někoho vzít sebou a množství kuponů je tak štědré, že si mohu přát co chci z dané nabídky, která je někde uvnitř.
Nevěděla jsem co si myslet, ale že přijdou nějaké reakce po tom, co jsem tam provedla s autem, bylo vlastně jasné. Tato reakce, přišla hned, byla první a já nevěděla jestli je to dobré, nebo si mám dát raději pozor.
