Výlet

30.1,2013 ráno

 

Jedu někam na výlet, nebo cestu, s různými lidmi, kteří se mnou chodili do školy. Jako učitel, nebo doprovod či organizátor, je tam Bolek Polívka. Mezi mnou a jím vznikl jakýsi vztah i když mezi námi nic nebylo. Ostatní si toho začali všímat a ryli do nás. Pak bylo všude hodně sněhu a my šli spát do nějaké tělocvičny. Všichni se ukládali k spánku, měli deky a celty, do kterých se balili. Já neměla nic a byla zima. 

Jeden z bývalých spolužáků mi nabídl jednu ze svých dek, ale já jsem odešla ven do mrazu.

 

 Brodila jsem se sněhem a hledala vlastní deku. Někde tam v té zimě a tmě byla. Našla jsem jí,  byla ale mokrá a byl tam i mokrý tmavý ručník indigové barvy. Zabalila jsem to do malého ranečku a za jakousi chalupou jsem si to ukryla pod stříšku a přikryla sněhem. Chtěla jsem jít dál v té temnotě, ale najednou se tam objevil Polívka a řekl mi, pojď sem, můžeš spát tady se mnou.

 

Otevřel mi dveře, byla tam místnost, snad bývalý chlév. Byla jsem překvapená, že se ke mně hlásí i když jsme byli dospělí a vztah se mnou mít mohl. Uvniř místnosti bylo vše vybílené, bylo tam příjemné teplo a světlo.  To světlo vyzařovalo z něj. Posadil se na nějaké matrace a pokynul mi rukou, ať jdu k němu a ničeho se nebojím. Usmíval se a záře z jeho těla začala sílit. Už neměl podobu Bolka, vypadal jako Ježíš Kristus v bílém světle. Vzpomněla jsem si na spolužáky, co asi budou říkat na mého milence a mě, ale on s tím neměl problém a já byla šťastná, že jsem tu s ním. I já jsem začala svítit bílým světlem.

 

Druhý den jsme pokračovali, spolužáci se mi trochu posmívali, ale to nebylo důležité. Pracovala jsem s různými texty, dívala se do tajemnných krajin, na něčem konkrétním jsem měla dělat. Vím, že se mi v určité chvilce otevřely nějaké uzavřené přístupy, v mém vědomí se vynořily texty písem, které nemohou být zjeveny jinak, než v mysli člověka. Pročítala jsem je, ale nepamatuji si obsah.

 

Zrovna jsme se s celou skupinou zabydlovali v nějaké ubytovně či chatě a někdo mi řekl, že mám návštěvu pod oknem. Otevřela jsem ho a dívala se dolů. Pod oknem stál ten, o kom se mi často zdává a měl sebou jednoho kolegu a kolegyni. Stáli ve sněhu a všichni tři byli opilí. Z nějakého důvodu za mnou přišli něco řešit, ale jejich záludné a přiopilé poznámky se mi moc nelíbily a nechtěla jsem s nimi komunikovat. Měla jsem radost, že ON přišel, ale nevěděla jsem co chce.

 

Zavřela jsem okno, ale za chvíli jsem viděla, že neodešli a sedli si pod dřevěnou stříšku ke stolu a kouří jednu cigaretu za druhou. To bylo divné, dříve nekouřili. Rozhodovala jsem se, co udělat, nakonec jsem se zvedla a šla ven za nimi. Předstírala jsem, že jdu pro dřevo do kamen, ale nakonec šla přímo k nim. K mému příteli jsem si nesedla, sedla jsem si opodál na zem a opřela se o jakousi velkou dřevěnou desku. zády k němu. Jejich kolegyně či kamarádka tam už nebyla, ale ten kolega si sedl ke mně na zem a něco do mě hustil. Začal mě buzerovat, že mám posunout nohu tak a tak, a sedět jinak a mě začal dost vadit. Když mi do nohy strčil, že jí mám položit jiným způsobem, zakřičela jsem na něj, ať mi dá pokoj. Začal se tomu smát, měl radost, že jsem v ráži a nenechám se ovládat. Šla jsem zase pryč, jen jsem nepochopila, proč můj přítel zase vlezl do mého snu a vůbec neřekl, o co mu jde. Přišli mě jen otravovat či vyprovokovat?