Dnes mě zaujala neomylnost Papeže. Pěkně to mají sesumírované

Dnes mě zaujala neomylnost Papeže. Pěkně to mají sesumírované
Bod 22 je opravdu zajímavý ale nejde se jich více
 

1 Římská církev je založena samotným Pánem.

2 Římský biskup jako jediný může být po právu nazýván obecným.

3 Pouze on může ustanovovat a sesazovat biskupy.

4 Jeho legát, i když nižšího důstojenství, budiž představen nade všechny biskupy na koncilu, a je mu dovoleno pronášet proti nim klausuli o sesazení.

5 Může sesazovat nepřítomné. (pozn.: pravděpodobně se tím myslí sesadit z úřadu ty biskupy, kteří nejsou dlouhodobě přítomní ve svých diecézích)

6 Není dovoleno, mimo jiné, pobývat ve společném domě s tím, koho on vyobcuje z Církve Svaté.

7 Pouze jemu náleží právo podle potřeby doby tvořit nové zákony, ustanovovat nové obce, činit z kanonií opatství a obráceně dělit bohatá biskupství a  chudá slučovat.

8 Pouze on může disponovat císařskými odznaky.

9 Pouze jemu musejí všechna světská knížata líbat nohy.

10 Pouze jeho jméno budiž připomínáno v církvi. (pozn.: tj. i v kostele při mši)

11 Neboť toto jméno je jedinečné v celém světě.

12 Budiž mu dovoleno sesazovat císaře.

13 Je mu dovoleno přemísťovat biskupy na různá místa podle potřeby.

14 Pouze on má moc světit a ustanovovat kleriky kteréhokoli kostela se mu zlíbí.

15  Může zakázat konání služeb ustanovených kněží pro své ordináře a příjímání vyšších svěceních od jiných biskupů.

16 Žádný synod nemůže být zván obecný bez jeho souhlasu.

17 Církevní právo nemůže být měněno a doplňováno bez jeho souhlasu.

18 Výrok jím ustanovený nemůže být nikým odvolán; pouze on sám může tento výrok odvolat.

19 On sám nemůže být nikým souzen.

20 Nemůže být souzen ten, kdo se odvolá ke Svatému stolci.

21 Pouze Svatý stolec může soudit „maiores causae“. (pozn.: tj. soudit prohřešky proti kanonickému právu)

22 Římská církev se nikdy nemýlila a podle důkazů Písma se nezmýlí.

23 Nechť je římský papež, pokud byl kanonicky zvolen, pro zásluhy svatého Petra prohlášen za posvátnou osobu.

24 Pouze s jeho souhlasem je poddaným dovoleno vznášet obžaloby.

25 Pouze on může ustanovovat a sesazovat biskupy bez svolání synodu.

26 Kdokoliv nesouhlasí s římskou církví, bude vyloučen z obce křesťanů.

27 Nechť může vyvazovat poddané ze slibu věrnosti vůči hříšníkům.

 

zdroj obrázku : https://media.novinky.cz/850/358500-original1-t52oy.jpg

Papežská neomylnost je v katolické teologii dogmatem, které tvrdí, že papeži coby římskému biskupovi přísluší neomylnost, „když s konečnou platností vyhlašuje nauku o víře a mravech jako nejvyšší pastýř a učitel všech věřícíchkřesťanů, který své bratry povzbuzuje ve víře“ (Druhý vatikánský koncil, Lumen gentium 25).

Implicitní víra v církev sahá do daleké minulosti, avšak dogmaticky byl tento názor vyjádřen až Prvním vatikánským koncilem roku 1870. V katolické teologii představuje papežská neomylnost jeden ze způsobů, jakými je v církvi garantována Duchem Svatým neporušenost nauky.

Vyhlášení dogmatu bylo přijato velmi odmítavě nekatolickou veřejností a i mezi katolíky byly reakce různé - někteří jej přijali s nadšením, jiní nadšeni nebyli a odpor dalších vedl až k odštěpení starokatolické církve.

Ideu papežské neomylnosti nikdy neuznávaly pravoslavné církve. Pravoslavní křesťané jsou přesvědčeni, že celé první tisíciletí po Kristu nic takového v Církvi neexistovalo. Podle názoru pravoslavných[zdroj?] uzurpuje dogmatem o neomylnosti římský papež postavení, které má v Církvi pouze Duch Svatý.