Nedávno jsem záměrně zabrousila na pornoservery, protože jsem něco konktrétního skutečně hledala. Až po nějakém čase, našla jsem skvěle roztříděná videa dle úchylek a velmi jsem se podivila, protože jsem netušila, že vše existuje v takovém množství a nejsou to jen nějaké nahodilé úlety, které se náhodou někomu i líbí.
Byla tam speciální kategorie pro zabíjení topením, oběšením... kategorie znásilnění, ale také anorektičky při sexu. Neměla jsem zrovna potřebu to všechno zkoumat, ale na celý ten rozcestník jsem se podívala pořádně. Kromě anorektiček, překvapila mě ještě kategorie totálních následků, kde byla videa zkrvavených zbytků těl, dejme tomu po stážce s náklaďákem, nebo vlakem. Někdo si dal práci celý server řádně nakrmit vyhledávanými daty a kupodivu sbírky to byly nemalé.
Od doby, co jsem zmíněný server viděla, vzpomněla jsem si několikrát na anorexi s tím, že bych se na toto téma měla ještě podívat. Zde je pár útržků článků, které mě zaujaly. Ten první je o tom, že mnoho dívek anonymně bloguje a sdílí se svými kamarádkami utrpení s anorexií. Řada z nich to všechno teprve chce a do svého sebemučení se záměrně žene a hledá způsob, jak podlehnout.
Poraď mi, jak onemocnět
Dívky z internetu daly svým peklům velmi něžná jména. Bulimie je mia, anorexie ana. S anou je to bolnosladký vztah. Na webech publikují tipy na hubnutí hned vedle reálných příběhů žen, které ana zabila. Aně píší dopisy, modlitby, cestou do školy poslouchají ve sluchátkách aniny písničky.
Taky Karolína si svoji nemoc na blogu zosobnila: "Beru ji jako někoho ve své hlavě. Jako hlas, který mi říká, jak nechutný boky mám a že ten dort nesmím. Někdy na ni nadávám jako na osobu. Moc dobře vím, že mě anorexie může zabít. Ale přesto ji miluju. Nedokážu si bez ní představit život."
Dívkám připadá, že jim trýznění se hladem víc dává, než bere. Anorexie je v principu podobná sebepoškozování, kdy krev a bolest z těla fyziologicky vyplavují napětí.
strach č.1
16. února 2013 v 23:28
Sem blbá kráva.A taky tlustá.
Pamatuju si kdy sem poprvé měla strach. Bála jsem se že zemřu. Byla myslím že středa a já zůstala doma protože mi bylo zle.Nejedla sem 3 dny.Předtím jsem jedla jen o víkendu a pracovní týden zase nic.Takhle asi 4 týdny.
Tskže sem byla doma a bylo mi neuvěřitelně zle.Bolel mě ten malý trojúhelníček pod hrudním košem. Nevim z čeho to bylo. Ale v pondělí před tím jsme se ve škole učili o Hypoglykemii,když nepřijmete žádný cukr tak vám začnou postupně selhávat orgány a umřete na udušení ve střašných křečích.
V tu dobu sem to fakt přehnala.Celý úterý jsem pila jen vodu,a té zrovna také nebylo moc. Ve středu v noci,asi tak ve dvš ráno jsem se probudila a bylo mi na zvraceníí.Byla noc a já unavená tekže to byl asi sen,ale přísahala bych že mi na chvilku vynechalo srdce.Docela jsem se vyděsila.Pak jsem usla a ráno mi bylo zle.Byla jsem sama doma a bála se. Nemohla jsem chodit.Do obýváku jsem došla v předklonu a musela jsem se opírat o zdi.2x jsem málem omdlela.
Lehla jsem si na gauč a tekly mi slzy.Nevěděla jsem co dál.Pak jsem si řekla že možná to bude tím cukrem.A kdyby ne tak neublíží když si udělám čaj. Něak jsem se dostala do kuchyně,dala cukr a sáček čaje do hrníčku a dala vařit vodu.
Stála jsem tam a opírala se čelem o linku, byla jsem v předklonu a mačkala si břicho aby ta bolest přestala.Najednou se mi udělalo ještě víc zle a začala jsem se celá klepat a nemohla jsem stát. Nechtěla jsem ale prostě se mi podlomily nohy a já jsem spadla na zem.Seděla jsem na zemi zády opřená o trouba a byla mi zima.Potila jsem se a třásla. Všechno se stalo tak rychle. V ten moment jsem začala brečet protože jsem měla strach.Začal mě bolet hrudník a těžko se mi dýchalo.Chtěla jsem se zvednout a dát si čaj ale ani jsem se skoro nepohla a začala jsem zvracet. Jen vodu, žádné jídlo. Zvracela jsem dlouho.Na podlahu. Pak jsem tam zůstala sedet a opírala jsem se rukama o podlahu.Ubrečená.třásla jsem se po celém těle a kolem měě vlastní zvratky.
Musela jsem se zvednout.Nějak jsem to zvládla a udělala jsem krok.V tu chvíli jsem omdlela.Asi jenom na 2 sekundy.Ale i to postačilo k dost bolestivému pádu na podlahu.Pak jsem se doplazila na gauč a usnula.Spala jsem asi 5 minut. Když jsem se probudila šla jsem si pro ten čaj a vypila jsem pul hrničku.A šla sem si lehnout.
Když jsem se probudila bylo mi už líp.Šla jsem uklidit to co jsem vyvracela. A po zbytek dne jsem už jen odpočívala.
Dívka bloguje tím euforičtěji, čím víc hubne. Několikrát denně, mnoho hodin. Naopak, pokud se jí nedaří, blog pozastavuje nebo ruší
"Po lžičce nutelly na dovolené v Řecku jsem tři hodiny zuřivě plavala v moři s utkvělou představou ukládajících se tukových buněk," vypráví Tereza Maková, která končí studia psychologie a žurnalistiky.
Strach č.2
16. února 2013 v 23:38
Po druhý když jsem sse bála o svůj život. Jsem už brala projímadla.Od toho prvního zážitku jsem bohužel začala trochu jíst. Bylo to asi 3. den kdy jsem je brala.Neskutečně jsem se přežrala a bála jsem jak přiberu. Vzala jsem si 9 prášků. ( Má se brát 1 max.2) V noci jsem šla na záchod. Bylo mi zle. Nejenže mě bolel žaludek a střeva. A musela jsem sedět na záchodě protože to nešlo zadržet. Ale znova mě bolel ten trojúhelníček pod hrudním košem. Zase jsem si vzpoměla jak jsem se bála tehdy.Ale ted to bolelo jeste víc.Byli asi 3 ráno a já nemohla spát.Nemohla jsem odejít ze záchoda. Nakonec jsem se schoulila na studenou podlahu,držela jsem si břicho a pomalu se pohupovala. Z pod dveří na mě foukal srudený vzduch.Až mi začala být zina. Ale i tak jsem usnula.Probudila jsem se o 1 a půl později a šla jsem si lehnout do postele . už mi bylo líp.
Socioložka Zdeňka Mourová uvádí důležité zjištění: "Aby dívka mohla začít vést normální život, musí se úplně odtrhnout od blogů a přítelkyň z internetu. Jinak dochází k relapsu."
Jitka popisuje síť svých přítelkyň jako komunitu vzájemně si nalévajících alkoholiček. "Vím, že blogování mě vyčerpává. Jenže v práci se dost nudím a na internetu mám aspoň kamarádky. Jsem s nimi dobrovolně a dobrovolně se nechávám stahovat dolů."
Anorektičky mají i své internetové stránky. Dávají si na nich vzájemně tyto rady:
1. Jez nahá před zrcadlem! Každé jídlo ti přijde nechutné.
2. Nos těsnou gumičku kolem zápěstí a pokaždé, když budeš chtít jíst, ti gumička připomene, že chceš být hubená. Proto za ni zatáhni a pusť. Bolí to, ale alespoň si uvědomíš, že víš, co chceš. A jídlo to opravdu není.
3. Když sedíš a musíš jíst, klepej si u toho nohou nebo tužkou, nikdy se nepřestávej hýbat.
2. Nos těsnou gumičku kolem zápěstí a pokaždé, když budeš chtít jíst, ti gumička připomene, že chceš být hubená. Proto za ni zatáhni a pusť. Bolí to, ale alespoň si uvědomíš, že víš, co chceš. A jídlo to opravdu není.
3. Když sedíš a musíš jíst, klepej si u toho nohou nebo tužkou, nikdy se nepřestávej hýbat.
strach č.3
16. února 2013 v 23:57
Naposledy jsem se bála dneska ráno. Včera jsem si vzala místo svého "obvyklého" počtu 20-30 pilulek. (opakuji normální dávka je 1-2) tak já sem si vzala 48.V noci jsem se probudila a bylo mi húř než při druhym hrozným zážitku. Nemohla jsem se vys*at. Nešlo to. Bolelo mě břicho a zase ten trojůhelníček.Trpěla jsem asi 10 minut a pak konečne sem mohla. Ale v tu chvíli se mi poprvý zvednul žaludek a začala zvracet.Na podlahu.Bylo to nechutný.Nepřála bych to ani svému nepříteli.
Bylo mi zle,nevěděla jsem co se děje.Bylo mi hrozný vedro.Potila jsem se a hlavně jsem seděla na záchodě a s*ala jsem a zvracela najednou. Nevěděla jsem co dělat. Byla sem vzhůru kvůli tomu 4 a půl hodiny.Nějak jsem to zvládla.
Nejvíc mě ale štve že je zítra neděla a já nemám kde koupit další. A na dnešek jsem měla jen 9 no to mi fakt nestačí!!!!! určitě přiberu..
Co si myslíš o anorexii a bulimii?
Anketní otázka na blogu Von z temnoty
Nezajímají mě: 3,1 % (21 hlasů)
Životní styl: 20,2 % (136 hlasů)
Pekelné psychické choroby: 52,9 % (356 hlasů)
Psychické choroby, ale ráda bych je měla: 23,8 % (160 hlasů)
zdroj obrázku: https://www.deviantart.com/art/Elice-anorexic-model-Skinny-but-I-have-a-heart-334154287
