Typy léků, které nejčastěji vedou k vytvoření závislosti:
1. Opioidy
Mezi opioidy patří přírodní látky (opium, morfin – MST Continus®) a syntetické deriváty - opiáty, které se využívají hlavně pro analgetický účinek: bezitramid (Burgodin®), pethidin (Dolsin®), tilidin (Valoron®), dihydrokodein (DHC Continus®), kodein (Codein®), fentanyl, buprenorfin (Temgesic®, Subutex®), ethylmorfin (Diolan®).
Riziko návyku a zneužívání těchto preparátů je obecně známé, týká se i preparátů, které mají komplexnější mechanizmus účinku, než je pouze působení na opioidní receptory: tramadol (Tramal®), tilidin (Valoron®). Některé z látek ze skupiny opioidních analgetik lze za kontrolovaných podmínek podávat v rámci tzv. substituční léčby u závislých na opioidech (např. diolan, kodein, metadon, buprenorfin, poslední dva jmenované jsou schváleny pro substituční léčbu v ČR).
První zkušenost s opiáty nemusí být příjemná - jejich podání vyvolá nauzeu a zvracení. Tento nepříjemný efekt vymizí až s vývojem tolerance.
Syndrom závislosti se rozvíjí brzy a je pro opioidy typický s výrazným somatickým odvykacím stavem, který se projevuje „chřipkovými příznaky“, typické jsou bolesti svalů nebo svalové křeče, nauzea (nevolnost) a zvracení, průjem, dilatace zornic, slzení doprovázené sekrecí z nosu. Začátek rozvoje, vrchol a odeznívání abstinenčních příznaků závisí na poločasu zneužívaného opioidu (např. rozmezí začátku několika hodin u morfia a až jednoho a půl dne u metadonu).
Typická je „husí kůže“ a návaly horka či chladu. Stav je doprovázen touhou po opioidu. Samotný odvykací stav u jinak zdravého jedince neznamená ohrožení na životě, proto je též možné odvykat i bez farmakologické podpory.
2. Ostatní látky tlumící CNS
Do této skupiny je možno zařadit preparáty mající sedativní, hypnotický a anxiolytický (úzkost potlačující) účinek. Zařazení léčiva do třídy sedativa-hypnotika znamená, že hlavní terapeutické využití tohoto léčiva spočívá v tom, že navodí zklidnění provázené zmírněním úzkosti, nebo podporuje spánek. Patří sem i neopioidní analgetika (léky tlumící bolest).
Sedativa a hypnotika jsou nejčastěji předepisovanými psychoaktivními látkami. K rozvoji závislosti je obvykle zapotřebí nejméně několika měsíců denního užívání, ale existují velmi široké individuální rozdíly. Mnoho pacientů středního věku začne užívat benzodiazepiny proti nespavosti nebo úzkosti. Stanou-li se závislými, začnou obvykle navštěvovat několik lékařů, aby získali dostatečné množství látky na lékařský předpis.
Zneužívání barbiturátů a nebarbiturátových sedativ, hypnotik a anxiolytik patří spíše minulosti (chloralhydrát, bromisoval, paraldehyd), u nás se zneužívaly zejména koncem 60. a počátkem 70. let. Z kompozitních léků to byly především preparáty Algena®, Alnagon® resp. Dinyl®, které obsahovaly analgetikum (acylpyrin, fenacetin a aminofenazon), barbiturát a případně i kodein. Jejich stoupající spotřeba si postupně vynutila zavedení preskripce a kontroly. Uvedené léky měly závažné vedlejší účinky (poškození jater a ledvin, anémie).
Obdobně byla zneužívána hypnotika gluthethimid (Noxyron®), flunitrazepam (Rohypnol®) a metachalon (Dormogen®) a anxiolytikum meprobamat. Po zavedení benzodiazepinových preparátů se pro léčbu nespavosti podávání barbiturátů v této indikaci omezilo.
Základními představiteli benzodiazepinů jsou Neurol, Xanax, Diazepam, Rohypnol, Defobin, Elenium, Radepur, Rivotril, Oxazepam. Nověji zavedená hypnotika zopiklon (Imovane®) a zolpidem (Hypnogen®, Stilnox®) mají podobné účinky přes odlišnou strukturu, klinické poznatky poukazují na riziko vzniku závislosti při dlouhodobém podávání. Syndrom závislosti se může rozvinout při delším podávání i u pacientů léčených clomethiazolem (Heminevrin®).
Člověk intoxikovaný sedativy či hypnotiky může mít následující příznaky: euforie a dezinhibice (odbržděné chování), apatie a útlum, hrubost nebo agresivita, labilita nálady, zhoršení pozornosti, anterográdní amnézie (porucha paměti), zhoršení psychomotorického výkonu, rušivý vliv na výkon běžných denních činností.
Déletrvající (měsíce) abúzus benzodiazepinů může vyvolat bolesti hlavy, deprese, úzkostné a paranoidní stavy, poruchy koordinace. Benzodiazepiny způsobují v závislosti na dávce významnou anterográdní ztrátu paměti (stav, kdy si pacient není schopen vzpomenout na události, které se odehrály v období po té, co začal lék brát). Proto mohou významně zhoršovat schopnost učení se novým informacím.
U chronických konzumentů je možné pozorovat přetrvávající tlumivý účinek těchto drog na centrální nervový systém. Útlum bývá střídán emoční nestabilitou, předrážděností, neschopností soustředit se a celkovým poklesem výkonnosti. Pro okolí jsou obvykle nejvíce zřetelné změny v mluveném projevu závislého, řeč se stává málo zřetelnou, objevuje se koktavost s gestikulací. Charakteristické jsou výpadky paměti.
Syndrom závislosti se může rozvinout (podle typu zneužívaného preparátu) během několika měsíců většinou s typickým somatickým odvykacím stavem. Tento je charakterizován třesem jazyka, víček nebo napřažených rukou, nauzeou, dávením nebo zvracením, tachykardií a neklidem. Dále se vyskytují bolesti hlavy, poruchy spánku až nespavost, celková malátnost či slabost. Mohou se objevit přechodné iluze či halucinace, paranoidita. Závislý pociťuje úzkost, napětí. Syndrom může přetrvávat řadu dnů až týdnů. Někdy se rozvinou v počátku odvykacího stavu křeče , může následovat delirantní stav. V některých případech může stav končit smrtí.
Příznaky výše zmíněného abstinenčního syndromu jsou tím závažnější, čím vyšší dávka byla užívána, a čím delší byla celková doba užívání návykové látky.
Benzodiazepiny se alkoholu v mnohém podobají. Stejně jako alkoholici potřebují stále udržovat hladinku, stejně tak lidé závislý na lécích potřebují mít neustále svou drogu.
Problémy se závislostí na lékařem předepisovaných lécích mají častěji ženy a starší lidé. První kontakt s drogou je spojen obvykle se zdravotními problémy, jako jsou bolesti hlavy, svalové či menstruační bolesti, poruchy spánku, psychické reakce při stresových situacích. Mnohdy si svou závislost ani neuvědomují a problémy nastanou až ve chvíli, kdy nemají ke droze – svému léku přístup, jak tomu je v následujícím krátkém příběhu:
Úřednice musela po létech změnit léky, které užívala na úzkostné stavy, protože jí přestaly zabírat. Její lékařka je nahradila jinými. Během čtyř dní začaly se ženou lomcovat abstinenční příznaky (neboli „absťák“, syndrom z odnětí) tak, že skončila na oddělení léčby závislostí Psychiatrické léčebny v Bohnicích. Bušilo jí srdce, potila se, třásly se jí ruce, špatně se jí dýchalo a trpěla strachem o svůj život. Nakonec upadla do divokých a děsivých halucinací doprovázených třesem celého těla.
Vždy je nutné myslet na to, že samotné léky na emoční, psychické problémy a na nespavost nestačí. Pomoci může vhodně zvolená psychoterapie, změna životního stylu (stravování, pohyb, relaxace), návštěva spánkového centra (poradí, jak si upravit denní rytmus, vysvětlí, co obnáší spánková hygiena, jak napomoci zdravému spánku).
celý článek zde : https://www.pomocvzavislosti.cz/cs/akt/zavislost-na-lecich
zdroj obrázku: https://www.psychicke-zdravi.cz/dbpic/tablety_na_stole-250
