Mít z něčeho strach i úzkost jsou pro většinu lidí něčím zcela normálním a samozřejmým. Ne všichni ale na tyto prožitky reagují stejně. Existují lidé, kteří reagují na běžné podněty mnohem citlivěji než ostatní. Mají pocit, že jsou neustále v ohrožení, a tak musí být v permanentní pohotovosti, aby se včas dokázali všem negativním vlivům ubránit.
Ve skutečnosti k takovému jednání nemají vůbec důvod. A tyto stavy jim tedy velmi ubližují a kompletně narušují i jejich fungování.
Za úzkostnými stavy nejčastěji stojí dědičné předpoklady, ale i životní zkušenosti. Někdy to mohou být důsledky zážitků z dětství, které vyvolávají naprosto bezvýznamné podněty. Nepříjemný zážitek se stane základem fobie, jejíž intenzita může narůstat, a to často díky obranným reakcím těla, které paradoxně většinou problém prohlubují, místo aby pomáhaly.
Generalizovaná úzkostná porucha
Chorobnou úzkostí trpí nejčastěji ženy, a to v mladé dospělosti. Mezi nejčastější formy patří tzv. generalizovaná úzkostná porucha, kterou trpí téměř polovina všech nemocných. Typickými příznaky jsou pocity úzkosti, obavy a zlé předtuchy, které je velmi obtížné ovládat a kontrolovat. Nemocní tedy neustále řeší, co všechno by se mohlo stát.
Pocity ohrožení většinou nejsou vázány na nic konkrétního. Bohužel zkušenost s opakovaným prožitkem silné úzkosti se uchovává v paměti a k vybavení těchto pocitů pak stačí pouhá vzpomínka. Člověk se tak ocitá v začarovaném kruhu, protože strach má po čase i z pouhých vzpomínek. Ačkoliv si uvědomuje, že jeho emoční reakce jsou nepřiměřené, nemůže s tím nic udělat. A tak není divu, že jedinci patří mezi věčné pesimisty a lidi bez sebevědomí. Trpí pocity méněcennosti a z toho vyplývajícími, často nepřiměřenými obavami z kritiky.