... Výňatek z 12. kapitoly
Existuje ještě další zevní faktor života, který lze považovat za zevnějšnost zevnějšnosti. Toho činitele lze pojímat jako PROSTŘEDÍ ŽIVOTA. Pojem prostředí vyvěrá z představy ducha o rozmanitých prostředích, do jakých se zevní forma života se svým niterným a vnitřním obsahem, strukturou, dynamikou a všemi komponentami může umístit.
Jak si pamatujete, existuje Absolutní duch – Pán Ježíš Kristus, který/která je Životem v Sobě a samým Sebou. Z Absolutního Ducha života vyzařuje a rodí se veškerý život. Aby Život splnil svou funkci a svůj účel, byli stvořeni přijímači tohoto Života, kteří se stali nositeli Jeho rozličných elementů. Jelikož se život ubírá z toho nejniternějšího přes to zprostředkující směrem navenek, jeví se v tom zevnějšku, jako by byl mimo svůj zdroj. Jenom tímto jevem lze ustanovit blízkost k jeho Zdroji a jen tak se může zahájit komunikování.
Slovo „blízkost“ postuluje imaginární vzdálenost mezi dvěma body, které jsou ve stavu neustálého komunikování. Absolutní bod života vysílá a relativní bod v dálce přijímá a oplácí to, co přijímá tím, že poskytuje zpětnou vazbou počátečnímu bodu. Aby se v této nutné blízkosti nalézal bod příjmu, bylo pro něj stvořeno velice svérázné prostředí, v němž může vnímat sama sebe jako svobodný a nezávislý aktér přijímání a recipročního vyměňování života se svým vlastním prostředím. Toto prostředí se může pojímat jako ZÁKLADNA či MATRICE, kam byl život přidělen Vysílatelem.
Jakmile se takové prostředí stvoří, vezmou se z něho elementy a pomocí fúze se spojí s ideami zevnějších forem pro vyjádření a působení života. Tímto způsobem se dostane svérázné tělo pro život ducha a duše, přizpůsobené zevní struktuře toho prostředí. Prostředí je obdařeno určitými fyzickými, kosmickými, magnetickými, elektrickými, chemickými, gravitačními a podobnými silnými i slabými silami a stavy, které přispívají k udržování zevní formy života – těla, aby mohlo být účinným čidlem, orgánem vnímání, vodičem a recipročním činitelem obdrženého života.
Každá specifická struktura jedinečného ducha a jeho života vyžaduje svérázné prostředí a bázi čili matrici, kde by se mohla plně zpřítomnit a uskutečnit. Existuje tolik druhů prostředí a matric života, kolik je jedinečných rodin duchů s jejich jedinečnými dušemi a formami manifestování. Jelikož v jejich případě prostředí jsou přizpůsobena jejich potřebám, má duch pod plnou kontrolou tato prostředí, upravuje je podle toho, jak je třeba, kdy je třeba a jestli je vůbec třeba. Toto je normální způsob interakce, mezi prostředím a promítnutým do něho života duchů. Takto je uspořádán pravý život. Nesentientní životní formy mohou být považovány za integrální součást takových prostředí. Jejich primárním účelem je poskytovat specifické komponenty tohoto prostředí, jichž je třeba pro náležité projevování a funkci sentientního života. Dělá se to ve formě udržování rovnováhy a vhodné ekologie každého svérázného prostředí. Specifičnost prostředí určuje specifičnost nesentientních životních forem, které se objevují v tom prostředí jako souvztažnost vůči specifičnosti jedinečných duchů okupujících to prostředí.
jiný výňatek ... z 12 kapitoly
„Z hľadiska ľudského života máte znovu rozporuplnú zmes všetkého vyššie
uvedeného, v zdeformovanom, zvrátenom, sfalšovanom a zmrzačenom stave. Ako už
bolo vyššie uvedené, ľudskému životu chýba akékoľvek ponímanie počiatočného
bodu akéhokoľvek života. Keďže nemá žiadne priame uvedomenie si toho, ako a
prečo život vo všeobecnosti začal – a ľudský život obzvlášť, je hrubo obmedzený vo
svojej schopnosti definovania a rozoznávania svojich vlastných komponentov.“
„Nemajúc žiadne skúsenostné základy pre rozoznávanie akýchkoľvek iných
sentientných životných foriem, ľudské tvory sú odkázané na svoje vlastné dohady,
mienky, hypotézy, vedecké teórie a domnienky, ktoré sú všetky od základu mylné.
Tvrdia, že ľudský život je odvodený buď z nejakého Boha, ktorý je ponímaný
celkom nevhodným spôsobom, alebo z nejakého kozmického zmätku, v ktorom sa
nejakou nepredvídateľnou náhodou skombinovali jeho komponenty a prvky takým
spôsobom, aby dali popud k začatiu života, ktorý v procese svojej evolúcie
vyvrcholil objavením sa ľudského života.“
„Tu je teda odpoveď na otázku, ako vyzerá život, ak je pojmovo odvodený z tohto
hypotetického mŕtveho zmätku alebo z nejakého imaginárneho pseudoboha, ktorý
nemá žiadnu oporu v realite, to jest z falošného Boha a z falošných zdeformovaných
duchovných princípov. Je to vlastne ľudský život. Súc ilustratívnym príkladom tejto
odpovede, ľudský život poskytuje neoceniteľné poučenie pre celé Stvorenie, ktoré
sídli v pravom živote Absolútneho Života Absolútneho Ducha Pána Ježiša Krista.“
.jpg)
